Bungee jumping
Bungee jumping

Bungee jumping - svět vzhůru nohama

Kořeny Bungee jumpingu lze nalézt ve starobylé legendě, která je uchovávána domorodým kmenem v Melanésii (Jižní Pacifik). Legenda samotný vznik popisuje jako příběh ženy utíkající před svým hrozným mužem, která vyšplhala na vysoký strom a kolem kotníků si uvázala liánu. Když za ní muž na strom vylezl, vrhla se po hlavě dolů, muž skočil za ní a zabil se. Do západní civilizace byl bungee jumping přiveden expedicí National Geographic. Dále se ovšem cesta bungee jumpingu rozchází a vznikl takzvaný americký a novozélandský styl.
 
Základním prvkem amerického stylu bungee jumpingu je lano z méně roztažného materiálu (například mill-cords, jehož roztažnost je kolem 180%). Výhody tohoto stylu jsou v delším volném pádu a vyšší bezpečnosti. Naproti tomu novozélandský styl využívá více roztažného materiálu (kolem 400%). Lano je tak výrazně kratší, tím se zkracuje i volný pád, ale během skoku se člověk dostane hlouběji a skok je celkově pohodlnější. Výhodou bungee jumpingu jako celku je jeho bezpečnost, ačkoli je považován za jeden z nejnebezpečnějších extrémních sportů, je bezpečnější než například jízda autem.